Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích

VÁCLAV ŠPALE - REKOGNOSKACE

Výběr tvorby z posledních dvaceti let.

13. 8. - 17. 10. 2010

v bývalém jezuitském kostele Zvěstování Panně Marii v Litoměřicích

Kurátoři: PhDr. Petra Hoftichová, PhDr. Jiří T. Kotalík, PhDr. Jan Štíbr


Osobní stránky autora

Fotografie z vernisáže

Pozvánka na výstavu

Tisková zpráva

Divadelní představení 8. a 9. 9. 2010

Širokou škálu autorových uměleckých aktivit na výstavě reprezentují objekty, instalace, scénografické realizace a dokumentace restaurátorských rekonstrukcí. Hlavní část expozice však tvoří malby ve formě závěsných obrazů i monumentálních malířských realizací.

Václav Špale se přehlídkou své tvorby po letech vrací do objektu bývalého jezuitského kostela Zvěstování Panně Marie v Litoměřicích, kde se v první polovině devadesátých let účastnil mezinárodních symposií Barok a dnešek a Otevřený dialog.

V září proběhne v rámci výstavy malá přehlídka divadelních představení, na kterých se autor podílel.

Václav Špale - Muž s hranostajem, 2009  Václav Špale - Kurt Vonnegut jr. se vrací ze své přednášky v knihovně Kongresu v roce 1972, nebo ze semináře na Iowě v roce 1984, 2008  Václav Špale - Návštěvník, 1994 


Ke svým šedesátinám připravil Václav Špale  bilanční výstavu, která  připomíná širokou škálu jeho uměleckých aktivit. Po předpremiéře, představené v červnu v Synagoze na Palmovce pod titulem „Vyskladněno“,  představuje výběr svých prací z posledních dvou desetiletí  v bývalém jezuitském kostele Zvěstování Panně Marii v Litoměřicích.  Po letech se tak vrací  do  míst, kde v první polovině devadesátých let vystavoval  v rámci mezinárodních  symposií  Barok a dnešek  a Otevřený dialog, které organizovala  Nadace Symposion. 

Instalace maximálně využívá mimořádné prostředí zdevastovaného barokního kostela  a umělecká díla tak vstupují do přímého dialogu  s fragmenty oltářů a bohaté štukové a malířské výzdoby. Výtvarné artefakty Václava Špaleho se svojí koncepcí i barevným  laděním (mírně zašpiněné souzvuky okrů a šedohnědých valérů) až překvapivě organicky a přirozeně vřazují do energií nabitého prostředí  chrámu. Dominantu tvoří invenčně reinstalovaná  malba “Hlubina“ imitující princip barokní fresky, kterou autor svého času namaloval přímo na místě. Skvěle jí konkuruje monumentální  prospekt slavobrány  vztyčené při příležitosti Svatořečení sv. Jana Nepomuckého před katedrálou sv.Víta na Pražském hradu. Tato třetinová  volná rekonstrukce vznikla pro výstavu  Deset století architektury v Jízdárně Pražského hradu a v Litoměřicích bylo možno vystavit jenom  část ústřední partie. Myslím že, právě toto dílo nejlépe charakterizuje umělcovu všestrannost a neustálou snahu  prozkoumávat a objevovat  různá teritoria (odtud i titul výstavy). Vypovídá o malířově zájmu o problematiku restaurování, o jeho posedlosti iluzivní malbou a scénografií i o suverénních malířských schopnostech, technologických znalostech a nezměrné píli. 

Interiér hlavní lodi doplňuje série tajemných  soch a objektů ze stříhané a mačkané olověné fólie  a  závěsné obrazy, často ve formě oltářních diptychů. Ve všech vedlejších prostorách sakristií a depozit jsou v soustředěných hnízdech  prezentovány závěsné obrazy a  malířské  asambláže a instalace připomínající tvorbu od počátku devadesátých let. Jejich vyvážená stylová jednota charakterizuje  autora  jako  vyzrálého malíře – figuralistu, který ve svých dílech hledá příběh, humornou nadsázku a  začasté i dramatický a literární obsah. Lapidární  a zdánlivě triviální obrazy se stávají jakýmsi  „Teatrem Mundi“, odleskem jeho absurdity  a groteskním údivem balancujícím na tenké hranici mezi  komikou a tragikou, ironií a skepsí, iluzí a realitou. Na emporách potom celek logicky  doplňuje  dokumentace, připomínající v letmém a přísném výběru další umělcovy aktivity: ad hoc instalace často monumentálního měřítka, restaurátorské zásahy, divadelní performance a scénografické návrhy. Tuto polohu připomene ještě v průběhu výstavy malá přehlídka divadelních představení, na kterých se autor podílel.

Na  kresby, ilustrace a loutky  nezbylo místo a  neutuchající organizační, kurátorskou a spolkovou  činnost  (zejména na  půdě SVU Mánes) vystavovat prostě nelze. V katalogu připomíná autor svoji pouť, umění i osobnosti, které ho ovlivnily, a  nepateticky konstatuje, že měl životní štěstí, že mohl naplnit svůj sen stát se malířem. Je třeba připomenout, že proto sám musel i mnoho udělat a mnohému se naučit. Výstava a obsáhlý katalog jsou milou, vkusnou a promyšlenou  připomínkou  životního jubilea Václava Špaleho, který letmou bilancí své tvorby  znovu připomněl své nepřehlédnutelné místo  na české výtvarné scéně i obdivuhodně široký záběr  svých uměleckých aktivit.       

 

                                                        Jiří T. Kotalík         


Václav Špale - Dva domkyVáclav Špale - Oko a uchoVáclav Špale - Golgota



Nyní se nacházíte na stránce: Úvodní stránka  > Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích  > Výstavy  > Archiv výstav  > Archiv výstav 2010  > Václav Špale - Rekognoskace
úvodní stránka