Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích

KONEC (S)NOVÉ EPOCHY

UMĚNÍ SECESE A SYMBOLISMU ZE SBÍRKY PATRIKA ŠIMONA

15. 6.–30. 9. 2012

vernisáž 14. 6. 2012 v 17.30 hodin

Pozvánka na výstavu

Tisková zpráva

Fotografie z vernisáže

Kurátor výstavy: Mgr. Patrik Šimon

Kurátor za SGVU: PhDr. Jan Štíbr

Secese byla posledním univerzálním slohem, kterým symbolicky vyvrcholilo devatenácté století do epochy moderního člověka. Svým pojetím se stala dědicem velkých směrů. Nově přicházela především až afektovaná snaha překonat svůj zdroj. Poslední velký styl dvacátého století nebyl ahistorický, vycházel z opulentnosti baroka, byl jakousi neobarokní fází. S uměním 19. století pojila secesi také její neprogramovost, která byla v rozporu s množstvím teoretických spisů zdůvodňujících avantgardu. Svým strukturálním vnímáním skutečnosti ovšem postulovala abstraktní chápání světa. Zdálo se, že čas vymezený na konstituování slohu vyzrál poměrně rychle. Jednotlivé impulsy vypukly z různých zdrojů na sobě nezávisle, ale často souběžně; ohniska v Evropě i v zámoří, expandující a nabalující na sebe jednotný kánon, se začala nápadně podobat jedno druhému a spoluutvářet módní vlnu. Triumfem se nakonec stala Světová výstava v Paříži roku 1900, kde se secese předvedla v dominantním módním duchu jako hotový a silný argument modernosti, kterým lze snadno a uniformně vstoupit branou do 20. století. Belle époque dokázala koncentrovat protikladné formy a myšlenky, jakými byly symbolismus, naturalismus, dekadence, ale i expresivně-impresivní tendence umění. Přestože se nejednalo o umělou syntézu, docházelo k pozoruhodným propojením.

V této době se odehrála zajímavá proměna estetických ideálů. Na piedestal se dostal nový ideál ženy. Dominoval vzor věčného mládí a krásy. Na scénu vstoupila femme fatale.

S postupným objevováním světa umění odlišné estetiky za hranicemi Evropy a Ameriky pronikaly do tvorby silné vlivy orientalismů a exotiky. Děsivá dekadentní gesta se mísila s pohádkou, předzvěst hrůz první světové války byla dána jen některým vizionářům. Všudypřítomný ornament, odvozený z přírodních zdrojů, obepínal a prostupoval elegantní předměty každodennosti.

S odstupem času a s vědomím historických souvislostí se nám jeví epocha secese jako ostrov plující do neznáma v opojných vůních snové krásy, plující ovšem do nezadržitelné katastrofy vlastních iluzí.