Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích

Iva Hüttnerová

29. 11. 2017 - 28. 1. 2018 

Vernisáž 28. 11. 2017 od 17.00 hodin

v budově č. 24/16 na Mírovém náměstí v expozici naivního umění



Životopis

Narozena 1948 v Praze.

Vystudovala DAMU – obor herectví u profesora Otty Sklenčky.

Malovat začala v prvním angažmá v Karlových Varech, kde měla v roce 1974 i první výstavu.

Hrála v Divadle Na Okraji, Pod Palmovkou, Divadle Josefa Dvořáka, Na Fidlovačce.

Navrhovala kostýmy, jevištní dekorace a plakáty pro různá divadla a televizní pořady.

Dodnes realizovala na 300 autorských výstav v Čechách, na Moravě, na Slovensku, ve Stockholmu a New Yorku.

Její obrazy jsou součástí stálých expozic naivního umění v Paříži a Hamburku a je evidována v zahraničních encyklopediích, například v Japonsku, Francii a Švédsku.

Vydala 5 autorských knih – Obrázky z lásky, Domácí Štěstí, Jak Upír Uršulín o zuby a ke štěstí přišel. Za domácím štěstím a monografii Iva Hüttnerová. Ilustrovala řadu dalších knížek od různých autorů. 

Pravidelně vydává oblíbené nástěnné kalendáře.

Moderovala a autorsky vytvářela pořady Domácí štěstí a Barvy života v České televizi. V posledních letech hraje v seriálu Ordinace v růžové zahradě v TV Nova.

Má ráda „staré dobré časy“ a je sběratelkou starých předmětů z domácnosti, zejména textilií. Její největší zálibou je ale zahrada.

Pár slov o malování

Narodila jsem se na konci roku 1948 v Praze na Letné. Ve škole jsem ráda malovala i recitovala básničky, ale v čase rozhodování čím budu, jsem se přihlásila na DAMU – obor herectví. Měla jsem štěstí, že mě přijali hned napoprvé.
Divadlo jsem začal hrát v Karlových Varech. Tam jsem v roce 1973 čekala miminko a čekání si krátila malováním. Takže přesně vím, že moje malířská dráha je jen o pár měsíců starší než můj syn. Ve foyeru karlovarského divadla jsem měla i svou první výstavu. Od té doby jich byly desítky u nás i v zahraničí.
Hodně mých obrázků je z časů dávno minulých, kdy jezdilo jen pár aut, dámy nosily klobouk i do mlékárny, cídily rodinné stříbro a větraly pruhované duchny...A jejich jediným cílem bylo učiniti manžela šťastným. Asi bych takhle žit nechtěla a neuměla, ale zdá se mi, že tenkrát čas utíkal pomaleji.
  Pánové byli galantnější, dámy elegantnější a lidé slušnější. Kousek téhle poklidné atmosférami uvízl v duši z dětství u babičky. Možná proto se do téhle doby tak ráda vracím ve svých obrázcích.
Velkou inspirací je pro mě i divadlo a všechno, co k němu patří: kabarety, cirkusy, klauni i herecké kočující společnosti.
Občas zkouším namalovat své literární a jiné lásky, lidi, kteří mě zaujali svým dílem i osudem – Boženu Němcovou, Karla Čapka, Bohumila Hrabala či mou oblíbenou Emu Destinnovou a další…
Stejně ráda maluji i uličky staré Prahy s malebnými obchůdky, hospody, nevěstince, hřbitovy, babičky a dědy, osamělé holky, anděly a lásku ve všech jejích podobách. Prostě maluji, co znám, o čem sním a jak nejlíp umím.
Možná proto, že nemám výtvarné vzdělání, je pro mě dodnes vzrušující hledat způsob, jak na to. Když se někomu mé obrázky nelíbí, tak nezoufám a pochvala mě i dnes dělá stejnou radost, jako když jsem začínala.
Malování dalo mému životu řád, naučilo mě trpělivosti, pečlivosti a často mi pomohlo vymalovat se z trápení a starostí. Maluju jen tehdy, když se mi chce a to je prakticky každý den. Není to pro mě povinnost, ale práce, na kterou se těším. A když potěší ještě někoho, co víc si můžu přát?
-Iva Hüttnerová
Nyní se nacházíte na stránce: Úvodní stránka  > Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích  > Výstavy  > Iva Hüttnerová
úvodní stránka