Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích

Minigalerie III. - Událost pohledem
30.11. 2018 - 3. 3. 2019

kurátor: Michaela Ottová
vernisáž výstavy: 29. 11. 2018 od 17:30 hodin

Pozvánka na vernisáž


Událost narození syna Božího, jeho vtělení do podoby malého dítěte, které si každoročně připomínáme dobou adventní a samotnými Vánocemi, je tématem komorní výstavy komponované ze středověkých artefaktů sbírek několika institucí. Pohled na tyto artefakty, jejichž funkce byla spojena s duchovním prožíváním a kontemplací výjimečné události Kristova narození, je v křesťanské tradici propojen se spásonosným výkladem příchodu Krista na svět. Výstava představuje několik momentů souvisejících s touto událostí. Okamžik samotné inkarnace – vtělení – zachycuje námět Zvěstování Panně Marii (Albrecht Dürer, list z Malých pašijí, kolem 1510, novotisk), následuje Navštívení Panny Marie (Mistr Štěpán z Ústí, Archa z Českého Chvojna, počátek 16. století) a Kristovo narození s bezprostředně navazující Adorací Krista Pannou Marií a sv. Josefem (Wolfgang Katzheimer –  následovník, kolem 1490). Výstavu uzavírá deska s Obětováním Krista v chrámu (Wolfgang Katzheimer – následovník, kolem 1490), připomínající svátek završující vánoční oktáv. Původní náboženské kontexty těchto artefaktů umocňovala jejich předpokládaná komunikační role jako médií spojení věřícího s duchovní, spirituální realitou.

Výstavu uvádí dřevořezba Madony litoměřického muzejního spolku (Oblastní muzeum v Litoměřicích, inv. č. SV 321, DP-9). Boží matka je zobrazena jako korunovaná a tedy oslavená královna nebes; čelenka poukazuje na její panenství, neporušené mateřstvím. Nahý žehnající Ježíšek v jejích rukách představuje vizi příchodu Spasitele; jeho nahota připomíná nejen Boží vtělení, ale i budoucí obětování tohoto těla na kříži. Sochu Madony pořídil Český litoměřický muzejní spolek (jeden z předchůdců současného litoměřického muzea) ve 30. letech 20. století z neznámého, snad litoměřického kostela. Bližší detaily akvizice nejsou známy. Socha byla v minulosti zbavena nepůvodních nátěrů bílé barvy a zlacení, které asi odpovídaly původní barevnosti, zdůrazňující panenskou čistotu Marie. Ze způsobu opracování sochy (modelace zadní strany a otvor pro čep) lze předpokládat, že socha stála nejspíše na konzole v interiéru kostela a nebyla součástí oltářního nástavce. Její formální zpracování ukazuje na školení řezbáře ve Frankách, v okolí Norimberka, a na vznik kolem roku 1480. V severozápadních Čechách představuje srovnatelné sochařské pojetí o něco mladší Madona z Modlan (okres Teplice) či Assumpta z františkánského kláštera v Kadani z roku 1493. O umístění sochařské dílny, kde litoměřická socha vznikla, nevíme bohužel nic. Z formálních analogií můžeme usuzovat, že jde buď o import díla z prostředí Frank, či o doklad činnosti takto orientované dílny v severozápadních Čechách.

Dřevořez Zvěstování Panně Marii (Západočeská galerie v Plzni, inv. č. G 596) zachycuje moment vlastní inkarnace syna Božího (Lk 1,26). Archanděl Gabriel – boží posel – oznamuje Panně Marii její nastávající mateřství a Marie je pokorně přijímá. Moment inkarnace uskutečňuje žehnající Bůh Otec prostřednictvím holubice Ducha svatého. Klečící Marie je zobrazena v pokorné modlitbě ve svém příbytku. Lilie stojící v popředí symbolizuje její panenskou čistotu. Grafický list pochází z cyklu Malých pašijí od Albrechta Dürera, jak dokládá i jeho signatura v pravém horním rohu. Tento grafický cyklus vytvořil Dürer mezi léty 1508‒1511; Zvěstování je v pořadí třetím listem, následujícím po Prvotním hříchu a vyhnání Adama a Evy z ráje. Cyklus pašijí (vydaný roku 1511 jako kniha) tvoří 37 výjevů, z nichž každý doprovází latinský básnický text, který je jakýmsi textovým zrcadlem zobrazení. Autorem básní byl benediktinský mnich Benedictus Chelidonius, který s Dürerem spolupracoval. Kniha jako celek je zaměřena na fyzické a duševní utrpení Krista během jeho pozemského života, kterému byl vystaven díky své fyzické inkarnaci přinášející lidstvu spásu skrze pokoření dědičného prvotního hříchu prarodičů. Takovéto knihy sloužily jako meditační pomůcky k posílení náboženského prožitku Kristova utrpení a k přiblížení se jeho cestě Spásy. Plzeňský dřevořez Dürerova Zvěstování je novějším otiskem z původní středověké matrice, což naznačuje způsob tisku i použitý papír. Vznikl asi již z důvodů sběratelských, nikoliv náboženských.

Ústředním výjevem Archy z Českého Chvojna (Oblastní muzeum v Litoměřicích, inv. č. OML: SV 326-7, SGVU: DP-14-15) je setkání dvou těhotných žen, Panny Marie a sv. Alžběty, známé pod názvem Navštívení Panny Marie. Dle Lukášova evangelia Alžběta pozdravila Marii jako matku svého Pána, která je požehnaná nad všemi ženami (Lk 1,28). Oltářní nástavec má dochované jedno pohyblivé křídlo, na kterém je z vnější strany Assumpta a z vnitřní sv. Jan Křtitel (syn Alžběty). Druhé nedochované křídlo neslo pravděpodobně zobrazení Bolestného Krista a sv. Jana Evangelisty. Neobvyklý ústřední námět Navštívení Panny Marie vstoupil do výtvarného umění po zavedení tohoto svátku do římského kalendáře v r. 1389, o něž se osobně zasloužil pražský arcibiskup Jan z Jenštejna. Chvojenský kostel je doložen až v baroku a sotva můžeme tedy předpokládat původní určení pozdně gotické oltářní archy do tohoto kostela. Středověký oltář shodného zasvěcení nalézáme však v nedalekém děkanském kostele Panny Marie v Ústí nad Labem. Archa z Chvojna byla velmi pravděpodobně určena sem, což je podpořeno i autorstvím malíře Štěpána z Ústí (dříve zvaný Mistr oltáře z Klapý), majitele malířské a sochařské dílny, který byl bohatým ústeckým měšťanem a na počátku 16. století dokonce rychtářem a purkmistrem města. V rámci pozdně gotické produkce severozápadních Čech patří charakteristický rukopis Mistra Štěpána k těm umělecky méně kvalitním, což objednavatelům zřejmě nijak nevadilo; není vůbec vyloučeno, že nenáročnost jeho rukopisu byla způsobena absencí příslušného řemeslného školení.

Příběh příchodu syna Božího na zem vrcholí v Adoraci Krista (Oblastní muzeum v Litoměřicích, inv. č. OML: SV 349, SGVU: DO-27), tedy v námětu uctívání narozeného Ježíška jeho pozemskými rodiči Marií a Josefem (Lk 2,1-20). Ten se odehrává v blíže nespecifikovaném prostředí na pozadí tmavé siluety domu. Pojetí prostředí snad vychází ze Zlaté legendy, která situuje Kristovo narození do průchodu mezi dvěma betlémskými domy. Chybí zde jakékoliv další postavy, běžně spojované s touto událostí – pastýři, andělé, zvířata či průvod tří králů. Redukování námětu klanění inkarnovanému Spasiteli, položenému na bílou plenku na zem, pouze na postavy Marie a Josefa vychází z františkánské mystiky, kterou dále rozvíjela sv. Brigita Švédská (kolem 1370) ve svých viděních. Text vidění záhy přeložil Tomáš Štítný ze Štítného do češtiny. Dle židovské tradice byl Kristus osm dní po narození přinesen do chrámu k obřezání a dostal jméno Ježíš (L 2,21).

Z téhož oltářního celku pochází i poslední deska s Obětováním Krista v chrámu (Oblastní muzeum v Litoměřicích, inv. č. OML: SV 354, SGVU: DO-28). Podle tradice muselo být vše prvorozené, tedy i dítě, obětováno v chrámu. Na obraze vidíme Marii v doprovodu dvou žen (prorokyně Anna) a velekněze s dvěma dalšími muži, jak staví dítě v šedé tunice na oltář (Lk 2, 29-32). Obvyklá zástupná oběť (holoubata) zde chybí. Toto obětování Krista bývá interpretováno jako předobraz budoucího Kristova utrpení na kříži. V křesťanské obrazové tradici splynulo Kristovo obětování se svátkem Očišťování Panny Marie (Hromnice), kterým končí vánoční liturgické období.

Obě oboustranně malované desky jsou torzem oltářního nástavce, kde tvořily dvě samostatná křídla. Slavnostní, vnitřní strana oltáře nesla výjevy z christologického cyklu, vnější strana zavřeného oltáře představovala martyria světců (neprezentováno). Původní určení oltáře snad můžeme situovat do zaniklého litoměřického špitálního kostela Panny Marie, který předcházel jezuitské koleji a kostelu Zvěstování Panně Marii. Desky byly ve 20. století nalezeny v barokním špitálu s kaplí sv. Kříže (dnes dům ve Velké dominikánské ulici). Josef Opitz a Otakar Votoček předpokládali, že autorem maleb je malíř Wolfgang Katzheimer, majitel velmi produktivní dílny v Bamberku, který získal školení v Norimberku, v dílně Hanse Pleydenwurfa. Nové studium Katzheimerova díla tuto dílenskou atribuci potvrdilo, spíše jde ale o práci následovnickou, vytvořenou blíže nekonkretizovanou dílnou kolem roku 1490.Zda tato dílna působila v severozápadních Čechách, například v Litoměřicích, není jisté. Ve fondu pozdně gotické deskové malby v severozápadních Čechách totiž žádné další příklady blízké produkci této dílny nenalézáme.

Vybraná umělecká díla, prezentovaná na výstavě s názvem Událost pohledem, vzájemně nepropojuje doba vzniku, ani konkrétní místa a kontexty, pro které byla vytvořena v období závěru středověku. Jsou ale spojena událostí Kristova příchodu na zem a také skutečností, že jejich tvůrci a objednavatelé předpokládali jejich vnímání angažovaným či zasvěceným pohledem, který středověk považoval za spásonosný.



Nyní se nacházíte na stránce: Úvodní stránka  > Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích  > Výstavy  > Minigalerie III. - Událost pohledem
úvodní stránka