Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích

Sbírka starého umění

Sbírka starého umění je dokladem toho, jak významným kulturně sociálním místem byly v proměnách věků Litoměřice. Těžiště stálé expozice galerie spočívá ve výtvarném umění oblasti Litoměřicka a severozápadních Čech období 14. až 16. století.

Nejstarším dílem je dřevěná plastika Světice s knihou (Sv. Kateřina) z druhé poloviny 13. století. Plastika má zachovalou původní polychromii a patří mezi nemnoho nejstarších intaktně zachovaných památek na českém území. Pozdějším, neméně významným dílem z konce 14. století je drobná Pieta-Oplakávání Krista se Sv. Janem a Josefem Arimatejským. Tato skupina svým uměleckým provedením i ikonografickou náplní je blízká pracem dvorského okruhu této doby a je považována za jeden z předstupňů krásného slohu.

Období "krásného slohu" reprezentují Madona ze Zadní Lhoty u Těchlovic, Sv. Kateřina a sv. Barbora. Plastiky nesou všechny jeho typické znaky: esovitě prohnutou linii těla zahaleného do bohatě řaseného roucha s kaskádovitě splývajícími záhyby, jemná gesta i líbezný dívčí obličej. Na obou sochách světic datovaných kolem roku 1420 se vzácně zachovala původní polychromie.

Dalším významným dílem je oltářní křídlo z Bystřice u Kadaně se čtyřmi pomocníky v nouzi z doby kolem roku 1460. Sv. Erazim a sv. Blažej, sv. Kateřina a sv. Jiří, každá dvojice ve vlastním poli na zlaceném pozadí, představují další vývojový posun, umění pozdně gotické.

Svébytné místo v expozici starého umění zaujímají křídlový oltář s řezbami a malbami a dvě volné plastiky, které zřejmě pocházejí z dílny Mistra oltáře z Klapého. Předpokládá se, že dílna, která zaměstnávala malíře i řezbáře, působila mezi Ústeckem, Bílinskem a Poohřím přibližně v době mezi 1490 a 1500. Monumentální oltář z Klapého u Libochovic bohatě dekorovaný malovanými i řezanými figurami Panny Marie, světců a donátora umístěnými na zlaceném pozadí s vytlačovanými ornamenty, predela oltáře z Klapého s Kristem mezi světci, stejně jako dvě drobnější sochy sv. Jana Křtitele a sv. Petra jsou připisovány této dílně, jejíž výrazové prostředky jsou sice ještě zakotveny v gotické tradici, zároveň však některé detaily již napovídají poučení novým renesančním pohledem na skutečnost.

Nové pojetí Panny Marie s dítětem v náručí, tzv. Madona Muzejního spolku z doby kolem roku 1500, směřuje již do období nového věku.

Uměleckým vrcholem sbírky gotického umění je šest rozměrných desek, dvě jsou oboustranné, oltáře Mistra litoměřického oltáře. Představují výjevy ze života Krista - Kristus na hoře Olivetské, Kristus před Kaifášem, Bičování Krista, Korunování Krista trním, Nesení kříže a Ukřižování - a výjevy ze života Panny Marie - Navštívení Panny Marie a Narození Krista. Desky jsou torzem oltáře malovaného v letech 1500 - 1505. Svým zpracováním a kvalitou představují velmi významné dílo přechodu uměleckého názoru období gotiky a renesance. Jednotlivé výjevy na obrazech jsou zasazeny do krajinného rámce nebo městského prostředí, umělec pracuje s perspektivou, se znalostí anatomie lidského těla, náročné figurální kompozice jsou převážně již raně renesančního charakteru. Malíř prošel školením v domácích i zahraničních dílnách. Z Čech za vzděláním odešel do Švábska, dále do Podunají a do záalpských zemí. Pravděpodobně navštívil i Itálii. Z cest se vrátil zpět do Čech, kde působil i jako dvorní malíř krále Vladislava II. Jagellonského. Kromě portrétů královské rodiny je také autorem freskové výzdoby kaple sv. Václava v katedrále sv. Víta v Praze. Litoměřický oltář je jeho nejstarším a stěžejním dílem.

Významnou osobností, která působila na přelomu první a druhé čtvrtiny 16. století v severozápadních Čechách, byl sochař pocházející ze Švábska Ulrich Creutz. Z jeho okruhu je Ukřižovaný Kristus z Bystřice u Kadaně (kolem 1517) a Madona litoměřická (kolem 1520), obě sochy se zachovalou původní polychromií.

Nejen z hlediska spojení malovaných částí s plastickými řezanými prvky je zajímavý Oltář Maří Magdaleny z Kerhartic u České Kamenice, datovaný na levém křídle 1507. Zcela opačnou výrazovou noblesou zaujme Oltář s Proměněním Kristovým (dříve nazývaný Oltář rodu Kamýckých) s donátory na obou křídlech vytvořený před rokem 1540 Mistrem Slavětínského oltáře, jehož sloh prozrazuje jihoněmecké školení.

Nejvýznamnější díla této části expozice jsou práce umělce již jasného renesančního názoru - Mistra IW, žáka Lucase Cranacha staršího. Oltářní křídlo se Sv. Zikmundem a čtyřmi světicemi z doby okolo 1520 a mladší deskový obraz Stětí svaté Kateřiny datovaný na kameni v levém dolním rohu 1544 reprezentují již zralý umělecký projev novověku.

Nyní se nacházíte na stránce: Úvodní stránka  > Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích  > Sbírky  > Stálá expozice  > Sbírka starého umění
úvodní stránka