Cecilie Marková

CECILIE MARKOVÁ (1911–1998)

Narodila se v Kyjově, do chudé rodiny slovenských sklářů, v sociokulturním prostoru bohatém na duchovní a folklorní tradici. Prostý, prací naplněný svět, sdílela se svými sourozenci. Nejmladšímu bratrovi dokonce zachránila v dětství život. Tento dramatický, hraniční zážitek podpořil její vědomí křehkosti života, blízkosti smrti a podnítil v ní řadu otázek. Esteticky vnímavá Cecilie se vyučila modistkou a toto povolání vykonávala celý život. Osudovým se jí stalo setkání s budoucím mužem Bohumilem, členem kyjovské spiritistické společnosti. Při seancích pocítila zvláštní neklid, začaly ji brnět ruce. Uvědomila si dar medijní citlivosti, který následně autonomně rozvinula ve vlastní tvorbě. Ačkoliv časem přestala seance navštěvovat, převzala tvůrčí principy spiritismu – v tichu a intimitě se oddávala vnitřní inspiraci, hlubinným pramenům nevědomí a archetypální paměti. Pod rukama jí vznikaly imaginární útvary, květenství a astrální krajiny intenzivních barev, záznamy bytostí ze světů, kde hmota „netíží“. Smysl života nalezla v tvorbě, která se pro ni stala magickým, pokorným okamžikem otevření brány do jiných světů, prostředkem komunikace. K tvorbě usedala pravidelně ve večerním tichu, v usebrání se, při uvolnění mysli, kdy jí začal ruku vést Neznámý mistr. Poté uvolněně a zcela automaticky zaznamenávala energie a formy, které naše smysly běžně nevnímají.