Dalibor Chatrný

DALIBOR CHATRNÝ (1925–2012)

Brněnský rodák patřil k nejvýraznějším poválečným tvůrcům konceptuálního umění u nás. Byť byl členem řady výtvarných skupin a uskupení, přesto celoživotně působil spíše jako solitér s velmi osobitým výtvarným projevem. V roce 1945 zahájil studia na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u Martina Salcmana a Cyrila Boudy, od roku 1949 pokračoval na Akademii výtvarných umění u Vladimíra Silovského. Není bez zajímavosti, že jeho studijní dráha se na obou ústavech téměř kryla s tamějším studiem jiného výjimečného umělce, Karla Malicha. Nejdříve se věnoval kresbě a grafice, brzy se však konvenčním projevem zasytil, opustil jeho zažité formy a zaměřil svou pozornost ke zkoumání možností nového užití známých výtvarných postupů a médií. Využíval záznamů účinku magnetismu kombinovaného s body-artem, uskutečňoval land-artové akce, inovoval pro své potřeby grafické postupy, intervenoval do formy i struktury fotografických záznamů, zabýval se videoartem. I když v jeho tvorbě najdeme také monumentální malbu, plastiku nebo práci s textem, vždy se vracel zpět ke kresbě a s ní také k ověřování možností tvorby a použití výsledků automatického tvoření. V 80. a 90. letech 20. století se systematicky věnoval záznamům vlastní automatické kresby v cyklech „pro dvě ruce“, „kresby s překážkami“ či „kresby úderem“.