Eva Švankmajerová

EVA ŠVANKMAJEROVÁ (1940–2005)

Malířka, výtvarnice, prozaička, členka Surrealistické skupiny v Československu, symbiotická životní souputnice světoznámého režiséra Jana Švankmajera, se narodila v Kostelci nad Černými lesy. V raném dětství ji ovlivnilo dlouhé odloučení od rodičů a sourozenců i následné složité nacházení vlastního místa v původní rodině. Jak sama přiznávala, trpěla celoživotně depresemi. Únik i potěšení jí poskytly štětec a tužka, výtvarně se projevovala od mala. V letech 1954–1958 studovala na Průmyslové škole bytové tvorby, na níž navázala studiem scénografie u prof. Richarda Landera na loutkářské katedře DAMU, kde shodou okolností krátce před tím dokončil svou profesní přípravu její budoucí muž. Vzali se v roce 1960. Věnovala se malbě, vystavovala mimo jiné se skupinou Máj 57, pracovala charakteristickým pseudonaivním stylem. Zaujala Emancipačním cyklem, souborem reinterpretovaných obrazů starých mistrů a klasiků, v nichž s patřičnou dávkou sarkasmu a parodie nahradila ženské figury mužskými. Ačkoliv se její výtvarný projev formálně postupně proměňoval, od figuralismu až k neoexpresionismu, ve své tvorbě (včetně literární) celoživotně věnovala pozornost genderové, partnerské a společenské roli ženy, jejím stereotypům, obrazům tělesnosti i záznamům mezilidských vztahů. V roce 1996 vážně onemocněla a její vlastní tvorba potemněla. Na sklonku života vytvořila řadu automatických kreseb, které v našem výtvarném umění ojediněle reprezentují surrealistický koncept asociativní imaginace, spontánních automatických záznamů volného toku myšlenek, asociací a snových prožitků.