František Drtikol

FRANTIŠEK DRTIKOL (1883–1961)

Narodil se v Příbrami, v tvrdém i citlivém hornickém kraji, kde lidé vstávali a usínali s modlitbou na rtech za šťastný návrat mužů ze šachet. V době Drtikolova dětství (1892) se v Příbrami odehrálo důlní neštěstí, po kterém zůstalo v kraji na tisíc sirotků. V dospívání se chtěl stát malířem. Po studiu na gymnáziu se ovšem na otcovo přání vyučil fotografem. Po úspěšné praxi doma i v zahraničí si otevřel ateliér v Praze. Věnoval se portrétní fotografii, aktům, tvorbě ovlivněné dozvuky secese, prvky kubismu a futurismu. Díky svému uměleckému umu získal postavení předního českého fotografa s mezinárodním přesahem. V dílech pozdní Drtikolovy fotografické tvorby forma ustupuje obsahu. Objevuje se prvek spirituality, černobílá geometrická abstrakce vytváří prostor pro divákovu svobodnou interpretaci. Přesto se nedokáže zbavit jisté rafinovanosti. Drtikol od mládí projevoval zájem o mysticismus a esoterické nauky. Ve 20. letech ho ovlivnily myšlenky spisovatele a okultisty Karla Weinfurtera (1867–1942). V průběhu života si František Drtikol vytvořil vlastní filozofii, která čerpala z mnoha citlivě a kriticky nahlížených zdrojů, v čemž se zračila jeho přemítavá osobnost. Objevil pro sebe buddhismus, meditaci a jógu. V roce 1935 ukončil fotografickou činnost. Dovršil svůj odklon od materiálního světa, konkrétních nauk a, uměleckých ambicí, směrem ke ztišení, nelpění a poznání sebe sama. Prodal svůj ateliér. Vilu na Spořilově, která byla jeho bydlištěm, otevřel okruhu svých žáků. Intuitivně se navrátil k malování, svému prvnímu okouzlení, aby vyjádřil nazřené barevné a světelné vize a dovršil tak svou cestu k přirozenosti. „Splynul se svým uměním“, nalezl, co hledal.