František Kupka
FRANTIŠEK KUPKA (1871–1957)
Narodil se v Opočně a vyrůstal v Dobrušce, kde získal první malířské dovednosti. Při pozorování okolní krajiny rozvíjel svou citlivost pro rozmanitost možných způsobů uměleckého vidění. Inspirace přírodou ho doprovázela celý život. Mistr sedlářského řemesla ho přivedl ke spiritismu a Kupka v sobě objevil schopnost medijního napojení, stal se médiem. Odešel studovat řemeslnou školu a posléze Akademii výtvarných umění v Praze. Pokračoval výtvarným studiem ve Vídni a Paříži, živil se jako ilustrátor a karikaturista. S Francií nakonec spojil svůj životní i tvůrčí osud, centrem jeho uměleckých ambicí se stala malba. Zajímal se o filozofii, esoterické vědy, oblast snů, stejně jako o fyziku nebo astrologii. Neopomíjel svou tělesnou schránku: do života zahrnul cvičení a vegetariánství. Orientaci umělce v přírodních vědách považoval za způsob, jak se osvobodit od diktátu norem a konvencí v uměleckém zobrazování. V překotné době nových vědeckých objevů, sociálních revolucí i celosvětového konfliktu, kdy se bortily staré vize, politické i myšlenkové systémy na kolektivních i osobních úrovních, prošel Kupka uměleckým vývojem od realismu a figurativního malířství směrem k abstrakci jako výslednici svého postoje k tvorbě i životu. Tento „nový tvůrčí přístup“ mu umožnil prolnout a v dynamice geometrických tvarů a barev projevit zdánlivě neslučitelné oblasti: subjektivní, intuitivní a imaginativní způsob umělcova vidění s podstatou založenou na přírodním smyslu, jeho tvarosloví a objektivních zákonitostech. Vnitřní neodděloval od vnějšího. Ve své tvorbě experimentoval s přirozeností hledače. Cyklicky se navracel ke starším způsobům zobrazování, aby mohl po prstenci poznání postoupit výš směrem k pravdivějšímu pochopení světa kolem i sebe sama.