Marie Kodovská

MARIE KODOVSKÁ (1912–1992)

Dětství a dospívání tiché a citlivé Marie bylo ovlivněno chudými poměry rodiny z kopaničářské oblasti moravského Slovácka. Zažila smrt sourozenců, nemoci a strádání. Při hře si nešťastně popálila pravou ruku, která již zůstala ochrnutá, a to navzdory několika operacím. Stavěla se na odpor osudu, přeučila se na leváka. Přesto s tímto handicapem prožila dospívání pod tíhou diskriminačních a hodnoticích soudů. Po druhé světové válce se s rodinou odstěhovala do slezského Rýmařova – rozhodnutím o přestěhování projevila sílu a odvahu postavit se sama za sebe, podobně jako když si vydobyla možnost tvořit, a to i přes zákaz manžela. Tvorbě, kterou nazývala „léčivým pramenem“, se plně oddala až ve dvaapadesáti letech. Začala psát básně, malovat, vyjadřovala se prostřednictvím vlastního imaginativního světa: „[…] ten svůj vesmír, který si já stvořím, který nemám vyčtený z knížek, ale v tom je nějaká taková duševní síla, která vás žene, a já si chcu ten vesmír namalovat.“ Jako mnozí mediumici a automatici pracovala nejraději nad ránem. V expresivně barevných kresbách znázorňovala svět pohádkových, snových bytostí, fantastický svět flóry a podmořského světa, imaginární prostor „tam daleko“, který byl ozvěnou vnitřního světa její duše. Ačkoliv získala sňatkem příjmení Bětíková, svá díla vždy podepisovala rodným příjmením Kodovská.