Martin Mainer

MARTIN MAINER (1959)

Pochází z hornického Havířova, v drsném kraji dolů a hald, kraji verbální hrubosti i emočního neklidu, v prostředí sociálně, ekonomicky i národnostně pestrém setrval až do maturity. Studia zahájil na pražské VŠUP, v ateliéru textilního výtvarnictví, odkud přešel na Akademii výtvarných umění do ateliéru monumentální a figurální malby vedeného Arnoštem Paderlíkem. Jeden z nejvýraznějších reprezentantů své umělecké generace, bytostný malíř vyhledávající různorodé náměty, formy, inspirace a podněty, které přetváří v charakteristický, svébytný výtvarný rukopis. Již jeho první významná výstava v roce 1991 v galerii MXM zaujala a v roce 1993 mu byla udělena 4. výroční cena Jindřicha Chalupeckého, tehdy určena jen jedinému výtvarnému umělci ve věku do 35 let. Zisk ocenění měl zásadní vliv na Mainerovu další tvorbu. Po návratu z rezidenčního pobytu v kalifornském Headlands a studijní cesty do Nového Mexika, kde se setkal s hinduistickým guru Ram Dassem, který ovlivnil jeho další duchovní a umělecké směřování, svou tvorbu rozvinul do poloh inspirovaných nejen východními náboženskými směry, ale i magií a mystikou. V roce 1998 představil v Galerii Rudolfinum v rámci své dosavadní i pozdější umělecké tvorby zcela výjimečný a rozsáhlý soubor automatických pastelů na černém papíru pod (rovněž automaticky vzniklým) názvem Vlek lesa lesů. Mainer při tvorbě tohoto cyklu, jenž je v českém výtvarném umění zcela mimořádným záznamem komunikace tvůrce s vlastním podvědomím, nejprve používal kyvadlo, které vedlo jeho ruku, vybíralo barvy či oznamovalo dokončení kresby. Později rozměrné pastely cyklu zhotovoval automatickým vedením pravé ruky, kdy ruku ponechal vlastnímu pohybu bez vědomé kontroly.