Miloš Saxl

MILOŠ SAXL (1921–1992)

Pocházel z Podkrkonoší, z kraje zaslíbeného spiritismu a esoterismu. Jeho životní pouť jej však přivedla do ráje krajinářů, na Vysočinu a Železnohorsko, do Čáslavi, kde odmaturoval. Příslušník ročníku 21 se nevyhnul totálnímu nasazení a stejně jako jeho generační souputníci mohl vysokoškolská studia zahájit až v roce 1945. Vybral si uměnovědu, k jeho učitelům patřili Antonín Matějček, František Kovárna a Jan Mukařovský, zásadně jej však ovlivnilo setkání s teologem a historikem umění Josefem Zvěřinou a historičkou umění Růženou Vackovou. Oba determinovali jeho další směrování především důrazem na duchovní aspekt umění i tvorby samé, zároveň však oba byli brzy po roce 1948 perzekvováni, stejně jako jejich žák, kterému nebylo umožněno studium dokončit. V 50. letech 20. století pracoval Miloš Saxl manuálně, mimo jiné v Archeologickém ústavu AV ČR. Tehdy se začal poprvé intenzivně věnovat malbě, v roce 1957 se stal zakládajícím členem severočeské výtvarné skupiny Krok. Jeho profesní život byl neodmyslitelně spjat s Galerií moderního umění v Roudnici nad Labem, kterou řídil v letech 1958–1981 a z níž vybudoval respektované a veřejností vyhledávané muzeum umění. Po odchodu do důchodu v roce 1982 se vrátil k malování. Jeho obrazy z té doby vynikaly výrazným koloritem a obvykle měly formát čtverce, jenž nejlépe vyhovoval jeho představě o centrálním motivu jako symbolu božské dokonalosti a nekonečnosti. V období vrcholící normalizace, těsně před pádem komunistického režimu, vytvořil Saxl mimořádné a mnohovrstevnaté dílo plné duchovního obsahu, dílo výjimečné invence zprostředkovávající osobitý pohled na smysl lidské existence.