Můj tatínek Vojtěch (Béla)

Po otci Vojtěchovi (Bélovi) zdědil Dzurko kromě daru vypravěčství i pracovitost, řemeslnou zručnost a „cit pro hezký věci“. Jeho dětskou fantazii a estetické vnímání jistě podnítily také vjemy z krajiny severních Čech se svou staletou sklářskou tradicí. Dzurko vzpomíná, jak jeho otec v Kamenickém Šenově vozil skleněné tabule a on si jako malý kluk rád prohlížel sklářské nákresy.