Ostatky míst, 1988

Ostatky míst, 1988

lišejník, aplikace v oltářní menze

V bočních kaplích Miloš Šejn ke své umělecké intervenci využil přímo oltářní architekturu. Dnes značně poničeným oltářům chybí nejen původní obrazy, ale především ostatkové kameny, které odkazovaly k tradici prvotní církve sloužit mši na hrobech mučedníků a současně posvěcovaly místo obřadu. Podle křesťanské tradice je v oltářní menze vyhlouben otvor, do kterého byl vložen vzácný kámen s uloženou částí ostatku některého ze svatých. Při zrušení jezuitského řádu byly ostatkové kameny odvezeny a fyzická přítomnost svatých byla přerušena. Miloš Šejn na tuto tradici navazuje nenápadnou intervencí a místo po ostatkových kamenech fyzicky obsazuje přítomností pigmentů a přírodnin získaných z významných míst krajiny, jejichž různorodá barevnost reprezentuje bohatost živé i neživé přírody. Na rozdíl od nadpozemské Boží věčnosti zde fyzická přítomnost krajiny odkazuje k posvátnosti Země a vypovídá o hledání nových možností uchopení posvátnosti.