Sbírka insitního umění

Home / Sbírka insitního umění

Sbírka naivního umění

Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích jako první v České republice začala cíleně budovat samostatnou sbírku naivního umění. První akvizice tohoto ojedinělého souboru obrazů, kreseb a plastik byly získány roku 1967 s cílem zachytit nejrozmanitější tendence a způsoby výrazu ryzích naivních umělců, působících mnohdy v úzkém sociálním okruhu. Jednotliví autoři mají neobvyklé vidění světa, často nedotčené profesionální uměleckou produkcí. Expozice byla veřejnosti zpřístupněna roku 1986 v zadním traktu domu čp. 24 na Mírovém náměstí 17, v samostatné budově s dřevěnými pavlačemi kryté šindelovou střechou s krovy pozdně gotické konstrukce.
Současná podoba expozice respektuje aktuální tendence vnímání neprofesionální tvorby. Autoři expozice proto oddělili tvorbu art brut prezentovanou v přízemí a ve sklepním prostoru od čistě naivního umění prezentovaného v prvním patře a v podkroví budovy.

Horymír Zelenka - Sen, 1968

Art brut

Art brut pojmenoval Jean Dubuffet ve 40. letech 20. století. V dílech zpravidla neškolených tvůrců Dubuffet, ale i další umělci a teoretici, objevil sílu bezprostředního projevu, určitou čistotu, nevypočitatelnost, nespoutanost. Autoři těchto děl jsou často izolovaní od okolního světa, někteří trpí psychickými chorobami, ale i lidé naprosto zdraví, s bohatou fantazií. Ve své tvorbě často vytvářejí alternativní světy, zaznamenávají své spiritistické vize, pro tvorbu využívají běžné předměty každodennosti jako například nalezená dřeva, sklo, víčka od lahví, dráty, poklice od kol u aut. Art brut bývá také označováno jako umění v surovém stavu.

Naivní umění

Tvorba řazená do oblasti naivního umění se vyznačuje prostotou a neškoleností vyjádření. Náměty děl jsou často vzpomínky na dětství, každodennost, ale i pohádkové výjevy. První tvůrci byli často nevzdělaní, mnohdy neuměli ani číst a psát. Pozdější autoři jisté vzdělání dosáhli, nicméně ne v oblasti umění, o profesionální tvorbě zpravidla neměli žádné, nebo jen minimální informace, cíleně se o ni nezajímali. Neškolenost těchto autorů je patrná ve stejném zaujetí pro různé detaily, ať důležité nebo ne, se stejným zájmem a se stejnou precizností malovali objekty v popředí i v dáli, malovali bez znalosti perspektivy, často používali neobvyklou barevnost. Jejich tvorba připomíná dětské kresby, autoři jsou často označováni jako malíři čistého srdce.

Z autorů vystavených děl můžeme jmenovat například Aloise Beneše, Štefana Daňka, Rudolfa Dzurka, Roberta Guttmana, Františka Chalabalu, Marii Janků, Helenu Jaurisovou, Marii Kodovskou, Josefa Kotrbu, Marii Krůtovou, Cecilii Markovou, Zbyňka Semeráka, Natalii Schmidtovou, Martina Šítala, Emilii Valčíkovou, Horymíra Zelenku, Annu Zemánkovou, Václava Žáka. Expozice se v delších intervalech obměňuje, vystavovány jsou i nové akvizice.