Wenzel Hablik

WENZEL HABLIK (1881–1934)

Narodil se do česko-německé rodiny v Mostě. Po svém otci truhláři zdědil umělecké a technické nadání, které prohloubil tím, že se vyučil stejnému řemeslu, studoval keramickou školu a následně Umělecko-průmyslovou školu ve Vídni. V roce 1907 se usadil v severoněmeckém Itzehoe. Prvotním silným inspiračním zdrojem tvorby se mu stala podhorská krajina rodného kraje následně obohacena o dojmy z krajiny alpských hor. Struktura krystalu nalezeného v dětství v Krušných horách jej inspirovala v široké oblasti jeho umělecké činnosti. Přírodní, krystalické tvary se prosadily v jeho expresivně barevných malbách i v grafikách znázorňujících chrámy levitující ve vzduchu či plující v moři, umístěné ve strmých horách čnících nad krajem, vzdorující živelným přírodním silám. Jelikož byl inspirován kosmologií a také silně ovlivněn myšlenkami a estetikou Bauhausu (1919–1933), vytvářel fantastické návrhy z krystalů – vize utopických architektur. Tyto návrhy však nebyly nikdy realizovány. Pro revolučnost svých myšlenek byl vnímán jako podivín. Svou imaginaci i technické nadání rozvinul v duchu Gesamtkunstwerk v oblasti užitého umění. Návrhy nábytku, dekorativních předmětů, šperků a textilií, vyznačujících se rozmanitostí tvarů i užitých materiálů, založil na stylizaci a abstrakci přírodních vzorů, na hledání nevšedních a fantazijních forem.