Anna Zemánková

ANNA ZEMÁNKOVÁ (1908–1986) 

Narodila se ve Starých Hodolanech na Hané, v oblasti vyznačující se bohatou lidovou ornamentalitou a barokním duchem prostupujícím městskou i vesnickou žitou zkušenost. Po otci zdědila zručnost, estetický smysl pro zdobnost i určitou nespoutanost. Prakticky založená rodina však zavrhla studium výtvarné školy, o němž dospívající Anna tolik snila. Vyučila se tedy zubní techničkou. Velmi ji ovlivnila ztráta prvorozeného syna, z této tragické události se nikdy skutečně nevzpamatovala. Tvorbou harmonizuje neklidnou duši. Výrazné vegetativně-ornamentální výtvarné výpovědi, energie beroucí na sebe výtvarnou formu, podobu květiny, v sobě nesou melodii slyšené hudby, pocity z blízkého setkání, někdy také vzpomínku na určitou událost. V jejím díle se však pod líbivou slupkou skrývá dramatická a plná forma. Janáčkova hudba, která se stala nedílnou součástí jejího brzkého ranního tvůrčího rituálu vycházejícího z vyvolané kresby, z automatismu, v nejednom případě neumí schovat svou drásavost pod závojem krásy. Anna v koutku duše vždy toužila po kráse, ve svých dílech si přála vytvořit zdání lepšího světa a kompenzovat jím to, co postrádala v realitě syrové každodennosti. Pro tvorbu Anny Zemánkové je typické napětí mezi živočišností a technickou precizností. Jestliže jsou Janáčkovy nápěvky mluvy výrazem celkového stavu organismu, oněmi okénky do duše, pak díla Anny Zemánkové nejsou ničím jiným – témata života a smrti v nich vyúsťují v očistnou katarzi.