23. 2 . – 9. 4. 2006

Autor výstavy a textu katalogu: PhDr. Eva Neumannová

Jméno Jana Smetany bývá nejčastěji uváděno v souvislosti se Skupinou 42, méně bývá připomínána jeho tvorba pozdější. Po problematických 50. letech, kdy každý skutečný tvůrce byl nucen bilancovat své působení, byl Smetana počátkem 60. let již vnitřně umělecky nasměrován. Hlavní inspirací se mu stala příroda ve všech svých tvarech a proměnách, přírodní realita, kterou přetváří, abstrahuje a znovu spojuje do nových struktur.

Smetana vytváří vlastní tvarosloví z forem a znaků, jež mají svůj původ už ve “skupinovém období”, jsou však postupně přetvářeny a komponovány v novou realitu. Obrazy však nejsou ryzí abstrakcí, mají svůj reálný základ v přírodě, v přírodním koloběhu zrození, růstu, množení, stárnutí a smrti, s nímž Smetana pracuje volně, v souladu s vlastní zkušeností i představivostí.

Celá tvorba Jana Smetany je oslavou života, přírody, světla, barvy, hudby, poctou vnitřní energii všeho živoucího. Smetanův umělecký rozměr osciluje mezi dvěma zdánlivě protikladnými póly: na jedné straně je zakotven v pevné konstrukci tvaru, v chladně budované struktuře formy, na straně druhé uniká a ztrácí se v makrokosmu, v mlhovinách vesmírných dálek, v náznacích budoucího. Barva je pro Smetanu stavebnou hmotou, kterou vytváří své složité obrazové konstrukce, světlo je naopak znejasňujícím, rozptylujícím fenoménem, jež hmotu prosvěcuje a zdánlivě popírá… Oba mezní jevy společně jsou nevysychající životní energií, která je určující pro celou lidskou existenci.