18. 6. – 25. 7. 2010

Kurátor: MgA. Jan Brodský

LABYRINTEM ZAPOMENUTÝCH ROZHOVORŮ

Labyrint často bývá používaný jako překážka k dosažení cíle, nebo jeho ochrany, jindy jako nutná zábrana donucující bloudícího k zastavení, k zamyšlení a k úvaze nad směrem, kterým se vydat. Ochranný charakter labyrintu znemožňuje přístup nezasvěceným k vážným a snadno zneužitelným poznáním, a tak temní démoni bloudí ve spletitých uličkách a neposkvrněnost tak nejspíš zůstává dál neposkvrněností. Labyrint zapomenutých rozhovorů je složitější o to ztracené, které nám bylo předáváno. Jsme nuceni si rozpomenout podle svých schopností na symboly, znaky, znamení, které nás provází a nutí cítit věci v souvislostech. Tajemno jsem nevyhledával, vždy bylo kolem mě, aniž bych to tušil a pomalounku, jak už to v mém případě bývá, mě utvářelo. Díky tomu někdy zpětně vidím, kolik bylo zapotřebí jemného přechýlení na misce vah, aby se mé kroky vydaly právě tímto směrem ve spleti rychlostních nábližek. Vyprávět v této souvislosti, proč nechodím za všemi těmi podivnostmi tvarů, slov a barev, ale pokouším se jim nebránit, aby přicházely za mnou, je možná poučné. Ne jinak to je s bývalým jezuitským kostelem Zvěstování Panně Marii zde v Litoměřicích. Prostor zdánlivě opuštěný, vymezující svými zdmi příbytek Ducha od prostranství světského, je jasně vytyčenou cestou labyrintu světa. Vyzařování prostoru tohoto kostela je příčinou nejen výstavy, ale i jednotlivých děl v něm vystavených, vytvořených pro jeho prostor s rostlou symbolikou odkazující na cestu rozpomínání na minulé a budoucí.

Martin TOMÁŠEK

Ateliér v Teplicích, 23. III. 2010 – krátce po poledni.