15. 7. – 25. 9. 2011

vernisáž 14. 7. 2011 od 17.30 hodin

Autorka výstavy: Lucie Vlčková
Kurátor za SGVU: Jan Brodský
Externí spolupráce: Klára Brodská-Kybalová
Spolupořadatel: Uměleckoprůmyslové museum v Praze

Antonín Kybal (1901–1971) byl nejvýraznější osobností české textilní tvorby 20. století, kterou svým dílem a později pedagogickým působením pozvedl ze sféry konzervativního a upadajícího tradičního řemesla ve zcela svébytný umělecký výrazový prostředek, odpovídající jazyku modernismu. Textilní tvorbě vtiskl důraz na osobité výtvarné zpracování, vycházející z přirozených vlastností materiálu a osvobodil ji tak od předchozí imitativní závislosti na dominantních oborech vizuální kultury. Kybal prosadil vysoké estetické, řemeslné a materiálové nároky v průmyslové výrobě a prolnul je s aktuálními potřebami společnosti. Vrcholným obdobím textilní tvorby byla 30. léta, která díky kulturně příznivému niveau a relativně stabilní prosperitě českého průmyslu přála kultivované masové produkci.

Kybal intenzivně zkoumal materiálové a technické možnosti, experimentoval a inovoval. Jeho snahy, zohledňující funkcionalistickou estetiku strojové výroby, dosáhly vrcholu ve spolupráci s Družstevní prací, nejvýznamnější kulturní institucí meziválečného Československa. Tento významný počin na poli masové produkce je dnes vedle díla Ladislava Sutnara hodnocen jako nejvýraznější projev dobového středoevropského designu. Neméně významnou úlohu hrála Kybalova tvorba v poválečném období při reorganizaci znárodněného průmyslu, kdy dobový požadavek na uplatnění výtvarníka ve výrobě na čas poskytoval novou výzvu, na kterou Kybal reagoval z pozice poradce Československých textilních závodů. Současně se Kybal zajímal o individuálně řešené realizace v podobě náročně zpracovaných originálů, na jejichž provedení se tvůrčím způsobem podílela Kybalova žena Ludmila. Tyto paralelně se rozvíjející přístupy dospěly k syntéze reprezentované především úspěšnou expozicí výstavy Expo ´58 v Bruselu, která rovněž ukázala výsledky Kybalovy pedagogické práce.

Během svého pedagogického působení na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v letech 1945–1970 Kybal vychoval dvě generace textilních výtvarníků, mnohdy působících v oboru dodnes. Fenomén tzv. Kybalovy školy, ateliéru, kterým prošlo přes sto studentů, tak jednoznačně určil směřování české textilní tvorby 2. poloviny 20. století.

Dílo Antonína Kybala bylo v době svého vzniku hojně a s velkými úspěchy vystavováno v zahraničí, kde se mu nyní, v průběhu posledních let, dostává vzrůstající pozornosti jak z okruhu historie a teorie umění a designu, tak i ze strany sběratelů. V domácím prostředí bylo dílo veřejnosti představeno výstavně i publikačně hlavně v 60. letech, pozdější prezentace se buď zaměřily na specifickou oblast tvorby, nebo poskytly velmi selektivní průřez.

Předkládaný výstavní a publikační projekt poukáže nejen na zmíněná a v evropském kontextu plně doceněná ohniska díla, ale poskytne příležitost nahlédnout osobnost Antonína Kybala komplexně, v celé šíři tvůrčích projevů. Prezentovány tak budou i dosud většinou opomíjené oblasti širokého spektra tvorby jako např. výstavnictví, architektura a malba. Vedle klíčových děl – autorských tapiserií a reprezentativního výběru bytových textilií – koberců, záclonovin, potahových a dekoračních látek bude představen rozsáhlý soubor návrhů, dokládající Kybalův cit pro barevnou skladbu, mimořádné kompoziční schopnosti a smysl pro ornamentální výraz. Expozice bude doplněna dokumentačními, případně reklamními fotografiemi. Část vystavených děl bude veřejnosti představena vůbec poprvé – nejen ta, která jsou svým charakterem spíše privatissima (akty), ale například i návrhy a dokumentace realizace projektu vlastního víkendového domu.