Postoj člověka ke krajině se historicky proměňuje – stejně jako se v čase mění krajina sama. Dnes se pojmy kraj a krajina pojí s tématy domova a identity, paměti místa, ekologické stability, dostupnosti zdrojů i s otázkami estetického vnímání a citlivosti k prostředí, které nás obklopuje. Skupinová výstava Kraj bez kraje otevírá prostřednictvím umělecké tvorby mnohá z těchto témat a vyzývá k novému typu pozornosti: k vnímání jemných vrstev okolí i sebe sama.

Kritériem výběru děl pro kostel Zvěstování Panny Marie v Litoměřicích byla především schopnost citlivě reagovat na jeho architekturu i symbolický kontext. Barokní prostor se zde stává metaforickou krajinou plnou vrstev, dynamických tvarů a bohatých ornamentů. Poskytuje otevřenou náruč sochařským objektům, instalacím, audiovizuálním pracím, fotografiím, kresbám a malbám, které s ním vstupují do tichého dialogu.

Od barokní monumentalizace přes romantickou introspekci až k dnešním environmentálním a společensko-kulturním reflexím díla sledují, jak člověk hledá své místo tam, kde se obrysy rozplývají a hranice rozostřují. Nabízí se otázka, jak se v neohraničeném, proměnlivém prostředí formuje vztah jedince k místu. Poetická bezkrajovost s sebou totiž přináší otevřenost a možnost volby, a s nimi i míru odpovědnosti za vykonané činy. Zároveň se mění i obrysy jedince – dočasné okraje s novou zkušeností odkládá a ukládá je jako jemné stopy své identity.

Výstava představuje vybranou tvorbu studentů, absolventů a vedoucích ateliérů Objekt – prostor – akce a Přírodní materiály Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Oba ateliéry spojuje práce s prostorem, materiálem a experiment napříč médii. V jejich dílech se objevují osobní příběhy, ohledávání kulturních i společenských vazeb a citlivé sondy do míst, která obývají.

Souznění s místem však není otázkou jediné návštěvy. Je to proces pomalého přibližování, v němž člověk s rozvahou ohledává okraje, zkoumá struktury, prozkoumává skrytá zákoutí a odhaluje křehké vrstvy – začátky i konce horizontů. Teprve tímto pozvolným a trpělivým pohybem vzniká vztah k prostředí, založený na respektu, pozornosti a vnímavosti k místu, které nás obklopuje i proměňuje.